* 9. 1. 1956
Nositel bronzového Březového lístku.
Můj manžel se věnuje jako dobrovolník práci s dětmi a mládeží už více než 40 let. První své zkušenosti, jak mi sám řekl, sbíral už jako kluk, když už ve svých 11 letech se stal členem tehdy ještě ilegálního Junáka v Brně, jehož středisko vedl gen. Eduard Ureš – Ataman, bývalý zemský náčelník Junáka. Když v 15 letech z Brna odcházel, byl už rádcem skautské družiny a redaktorem oddílového časopisu. Jeho odchod na rodné Valašsko, kde vystudoval střední školu, znamenal jeho plné přesměrování na chovatelskou zálibu. Začínal s chovem králíků až definitivně zakotvil u chovu koček. Chovatelská záliba a s tím spojená organizační činnost jej po absolvování základní vojenské služby odvedla z jeho rodiště na Valašsku do Prahy, kde na celých 7 let zakotvil v centrále Českého svazu chovatelů.
V Praze svého koníčka rozvíjel, až se po čase stal členem výboru jedné chovatelské organizace, která mu měla zásadně změnit život. Jako organizátor se ujal báječné myšlenky jednoho z členů organizace a chopil se realizace každoročního letního a občas i zimního dětského tábora se zvířaty. Tato akce se letos dočká už 43. ročníku a je o ni každoročně značný zájem, včetně účastníků ze zahraničí. Tato akce je význačná tím, že šla za svým organizátorem, a to je můj manžel. Během svého života se několikrát stěhoval, měnil tak i svoji mateřskou chovatelskou organizaci a pod její záštitou v organizaci táborů pokračoval. Tak se tato jedinečná akce dostala do Ústeckého kraje na Děčínsko, v současnosti do okrajové části Salmov města Mikulášovice, kde zdejší chovatelé postupem let vybudovali svoji táborovou základnu. Jedinečností této akce je, že celý kolektiv vedoucích a praktikantů po celou historii působili na táborech bezplatně jako dobrovolníci. Nejen manžel, ale i všichni ostatní, které k této činnosti přivedl. Dnes se tábora zúčastňuje už třetí generace a převaha vedoucích jsou vlastní odchovanci tábora. Od roku 2023 předal žezlo organizování těchto táborů svému synovi a jeho spolužákovi, kteří v této činnosti pokračují už ve vlastním pobočném chovatelském spolku.
Tábor ale není jediná manželova aktivita, i když se připravuje po celý rok. Po svém přistěhování do Mikulášovic se totiž hned nabídl, že se ujme vedení chovatelského kroužku, bude-li o jeho činnost zájem. Tato myšlenka se ujala a chovatelský kroužek zde funguje už bez mála 20 let. Za tu dobu se v něm vystřídalo přes 50 dětí a jeden rok došlo k situaci, že místní chovatelský spolek měl více mladých členů do 15 let než dospěláků. Chovatelství zvířat je koníček, který je velice náročný a zodpovědný, vždyť se jedná o živé tvory. Je možno jej srovnat s péčí o člověka. Proto se tomuto koníčku z řad dětí a mládeže nevěnují žádné davy. Jsou to jen tací, kteří si uvědomují, že nejprve se musí postarat o toho svého miláčka a teprve potom se mohou věnovat jiné činnosti. Součástí činnosti kroužku je pochopitelně výchova k co nejlepší péči o zvířata a rozšiřování znalostí o nich. ČSCH pořádá už skoro 60 let celostátní vědomostní soutěž mladých chovatelů /dříve Olympiádu mladých chovatelů/. Motivační pro účast v soutěži je i to, že její účastníci mají při přijímacím řízení na střední a vysoké školy za účast pomocné body. Během let manžel organizoval tři celostátní kola této soutěže v Ústeckém kraji a jedno Národní kolo přímo v Mikulášovicích, kde družstvo našeho spolku zvítězilo. Doposud se věnuje základním i okresním kolům na Děčínsku. Manželovi se podařilo hned od počátku děti do této soutěže zapojit. Soutěžícím z našeho spolku se v postupně podařilo obsadit 10. místo v republice, což byl obrovský úspěch, když začínali někde na 23. místě. Toto je myslím největší manželova radost, když vidí, že děti na sobě a pro svoji budoucnost takto pracují.
Činnost chovatelské organizace v Mikulášovicích je pod vedením manžela z pohledu činnosti které se věnuje velmi úspěšný. Spolek je držitelem Čestné vlajky Ústředního výkonného výboru ČSCH za svoji činnost s dětmi a mládeží, což se dosud nepodařilo žádnému jinému spolku. Mezi lety 2017 až 2020 spolek dovedl do celostátní soutěže organizované Nadací pro rozvoj občanské společnosti
Neziskovka roku. Hned prvním rokem se spolek umístil na 2. místě a svoje snažení završil 1. místem v roce 2020, což hovoří o trvale vysoké úrovni řízení spolku.
V roce 2020 manžel spoluzakládal vlastní nový spolek Mladí chovatelé zvířat, jehož pobočný spolek v Mikulášovicích od počátku dosud řídí. Spolek se věnuje nejenom chovatelství, což od zahájení naší činnosti má plnou podporu od Města Mikulášovice, ale vede své členy i veřejnost k vlastenectví, společenské odpovědnosti a udržitelnému rozvoji a návratu k občanským hodnotám a hrdosti na své bohaté národní tradice. Takže během roku se na akcích spolku účastníci seznamují i s naší historii, i díky několikaleté podpoře ze strany Ministerstva obrany ČR.
A vedle toho ještě stíhá pravidelně dopisovat o činnosti spolku do Mikulášovických novin a občas i jinam a starat se o webovou stránku spolku a několik internetových stránek na FB. Sama se divím, jak to všechno zvládá, ale vysvětlení je jednoduché – všechno co dělá jej baví a ještě při tom pro společnou věc je schopen získávat stále další dobrovolníky, stejného ražení jako je sám napříč věkovým spektrem, protože mezigenerační spolupráce funguje ve spolku od jeho začátku!
Za svoji celoživotní dobrovolnickou činnost obdržel v letech 2013 a 2018 krajskou dobrovolnickou cenu Křesadlo a v roce 2020 byl finalistou ankety Osobnost nevládního sektoru. Myslím si, že nyní chápete, proč jsem manžela navrhla na 10. stupeň Březového lístku, ocenění, které má v našem spolku vysokou vážnost. Protože mnohé z toho, co jsem v medailonku uvedla, jsem s manželem i osobně zažila a byla mu nápomocna. Myslím si, že bez dobrého zázemí by se manželovi zdaleka nedařilo toho vykonat v našem spolku, městě a regionu tolik, co se podařilo. A je to hezký dárek k jeho letošním lednovým sedmdesátinám po 55 letech aktivní práce v českém chovatelství.
Elena Jurová
