Udělování jednotlivých stupňů Březových lístků je postupné. Není možné jednotlivé stupně přeskakovat ani novému nositeli udělit napoprvé hned vysoký stupeň Březového lístku. Proč je tohle pravidlo důležité?
Matěj Zelinka – Worky se ptá Honzy Burdy – Tatanky, předsedy správní rady Galénova nadačního fondu, který se o Březové lístky stará.
Jeden z nejčastějších dotazů od udělovatelů je na možnost přeskočení některého stupně Březového lístku. Proč to není možné?
Já myslím, že to má velkou logiku. Březové lístky počítají v pravidlech s tím, že na cestu pyramidou se vydávají mladí začínající vedoucí. A v tom je ten velký smysl. Tím, jak roste tvoje činnost, tím, jak kolem sebe ovlivňuješ stále větší množství lidí, začneš působit i mimo svůj oddíl nebo svoji organizaci. No tak tím postupně rosteš i pyramidou Březových lístků. Nestane se přece to, že někdo dělá v šestnácti letech vedoucího družiny a ve dvaceti už působí na celostátní úrovni – to jsou naprosté výjimky. Růst je vždycky postupný. Zároveň také platí, že pokud někdo dělá dvacet let stejnou činnost pro svůj oddíl – byť je to práce obdivuhodná – velmi pravděpodobně nebude stoupat pyramidou na stejné stupně Březových lístků jako lidé, kteří působí mezi organizacemi na republikové úrovni. Každý stupeň Březového lístku je velké poděkování a odměna. Nesoutěžíme. Zelený Březový lístek je stejným poděkováním jako zlatý. Jen nositel zlatého působí v hnutí déle a postupně rozšiřoval svůj okruh působení.
Tomu rozumím. Co když ale chci udělit Březový lístek někomu, kdo ve prospěch dětí a mládeže pracuje řadu let, třeba na krajské úrovni. Žádný Březový lístek nemá. Proč mu neudělit rovnou třeba pátý stupeň?
I tady platí postupný růst – i když možná trochu přeneseně. Je možnost, v takovém výjimečném případě udělit rovnou druhý stupeň a zelený přeskočit. Tím se cesty pyramidou pro takového člověka urychlí. Já osobně to ale nedoporučuji. Myslím, že je škoda, že takový člověk potom nemá doma ucelenou řadu Březových lístků. Je to i můj případ. Já dostal od Galéna rovnou světle modrý. A zelený mi potom kamarádi udělili zpětně až po letech. A měl jsem z toho stejnou radost jako z kteréhokoli vyššího stupně.
Ale zpět k otázce. I u lidí, kteří objevili Březové lístky pozdě, vidím postupný růst pyramidou jako důležitý. Mohou růst třeba v otázkách šíření Březových lístků, mohou rozšířit svoji oblast působení o nová témata – mohou se třeba pustit do vzdělávání vedoucích, začít organizovat velké spolupráce mezi organizacemi… Možnosti jsou vždycky.
Navíc myslím, že je super vždycky před sebou vidět cestu. Nevím, jestli by člověk ocenil, když by dostal rovnou devátý stupeň Březového lístku. Uvědomil by si cestu, kterou prošel? Jsem přesvědčen o tom, že je vždycky lepší růst pyramidou postupně – i když třeba rychleji – tedy s menším časovým odstupem mezi jednotlivými stupni.
