Zdeňak Herzánová – Kyllikky – * 20. prosince 1924 – ✝ 25. května 2012 – nositelka bronzového Březového lístku
Jiří Herzán – Logan – * 18. června 1921 – ✝ 1. března 2003 – nositel stříbrného Březového lístku
Zdeňka Herzánová – Kyllikky, rozená Bártů, pocházela z Třeště. Z nedalekého Čenkova pocházel i významný sokolský činovník a legionář Josef Jiří Švec; tato skutečnost Zdeňku inspirovala k celoživotnímu směřování k sokolským myšlenkám.
V období druhé světové války byla jako dvacetiletá totálně nasazena v Německu, kde jí při spojeneckém bombardování továrny několikrát šlo o život.
V roce 1948 Kyllikky potkala svého budoucího muže Logana, následně se přestěhovala do Třebíče a věnovala se především výchově svých dvou synů. V rámci prázdninových pobytů v rodné Třešti společně s Loganem objevili čarokrásný kout v podhůří Javořice. Podhorská louka na břehu průzračného rybníka Horního Mrzatce jim vnukla myšlenku uskutečnit zde stanový tábor.
Doba vhodná k uskutečnění tohoto snu nastala s nástupem Pražského jara v roce 1968. Oba manželé věnovali velkou část své energie obnově třebíčského Sokola po dvou desetiletích nucené přestávky. První tábor byl pouze chlapecký, o rok později přibyl na sousední louce i tábor děvčat. Tábory se u Horního Mrzatce konaly po následující dvě desetiletí. Chlapecký tábor vedl Logan, dívčí tábor Kyllikky; oddělený program, ale společné vaření či zázemí se velice osvědčily.
Vedle táborů se manželé věnovali rozsáhlé celoroční činnosti – schůzkám, víkendovým výletům i vícedenním výpravám či zimním pobytům v Jizerských horách. Speciální kapitolou pak byla vodní turistika, putování po mnoha řekách tehdejšího Československa.
Kyllikky se obětavě věnovala také práci jednatelky třebíčského Sokola, přípravě sokolských akademií i jiných akcí pro veřejnost. Její rozsáhlá a zcela bezplatní činnost pozitivně ovlivnila životy stovek děvčat, z nichž některé jsou dnes již babičkami. Její odkaz zůstane natrvalo vepsán v srdcích těch, které měly to štěstí prožít pod jejím vedením nezapomenutelné mládí. Čest její památce.
Jiří Herzán – Logan se narodil v Třebíči do známého stavitelského rodu. Již v šestnácti letech úspěšně prošel dorosteneckou školou ČOS a vedl v Třebíči družstvo dorostenců. Jako vysokoškolák získal 1. místo v závodě pražského pětižupí v obecném desetiboji, věnoval se také plavání a skokům do vody jako závodník i trenér.
Ve válečných letech, kdy činnost Sokola Třebíč přešla do Klubu českých turistů, pokračoval ve cvičitelské činnosti a nadále prosazoval sokolského ducha mezi mládeží. Ihned po osvobození se s nadšením zapojil do práce v Sokole. Na XI. Všesokolském sletu byl například vedoucím ukázkového tábora ve Stromovce. Po zrušení Sokola pokračoval ve cvičitelské činnosti pod hlavičkou ČSTV, v roce 1968 se společně se svou ženou Kyllikky podílel na obnově Sokola a založil tradici táboření v přírodě. V mateřské jednotě zastával funkci starosty či náčelníka, byl i členem náčelnictva České obce sokolské a vedl celkem přes 40 táborů Sokola Třebíč. Kromě jiného působil i jako vzdělavatel a kronikář jednoty. Napsal 9 publikací, pravidelně dopisoval do Zpravodaje města Třebíče či celostátního časopisu Sokol.
Jiří Herzán – Logan měl obrovskou šíři zájmů. Kromě obětavé celoživotní práce pro sokolskou mládež jej bavila a naplňovala i jeho práce ve Stavoprojektu Jihlava, grafika, řezbářství či tvůrčí psaní. Paradoxně i kvůli tomu, že se nemohl věnovat řízení stavební firmy Herzán, kterou v roce 1948 konfiskoval nastupující komunistický režim, mohl svou energii napřít jinam a vychovat celé generace sokolských následovníků. Čest jeho památce.
Ondřej Ondera Herzán
