* 9. 10. 1904 – † 2. 1. 1992
Nositel zlatého Březového lístku.
Eduard Ureš, narozený jako Eduard Martin Ulbricht, skautskou přezdívkou Ataman nebo Matalufa, později označován i jako Studánkový dědeček byl český důstojník a skaut, který se věnoval také hledání a obnovování studánek a pramenů.
Narodil se v Husovicích a od útlého věku se věnoval cvičení v Sokole. Vystudoval reálné gymnázium, kde také odmaturoval, a následně v letech 1923–1925 (či 1926) studoval na Vojenské akademii v Hranicích. Dále pokračoval v letech 1935–1938 na Vysoké škole válečné v Praze. Vojensky činný byl až do roku 1960, 1. dubna 1954 byl povýšen do hodnosti generálmajora.
Během života vedl různé sokolské i skautské oddíly a tábory, vedení se věnoval až do roku 1970. Během poválečné obnovy Junáka byl až do opětovného zákazu skautingu v roce 1949 moravským zemským náčelníkem. Za komunistického režimu pokračoval v práci s mládeží i jako vedoucí pionýrských táborů.
1. března 1968 poslal Alexandru Dubčekovi oficiální žádost o obnovení skautské organizace, k čemuž následně opravdu došlo. V letech 1968–1970 zastával funkci III. místonáčelníka Junáka a byl vyznamenán Řádem stříbrného vlka. V této době také působil také jako instruktor Jesenické lesní školy a byl předsedou skupiny branné výchovy Junáka. V roce 1970 patřil k ustavujícím členům Svojsíkova oddílu.
Po třetím zákazu skautingu intenzivně navázal na svůj dosavadní koníček – hledání pramenů a studánek. Hledal je zejména v okolí Brna, následně i ve Slezsku, na severní Moravě a ve středních Čechách a Praze. Celkem se mu podařilo vypátrat přes tisíc studánek. Sepsal množství rukopisů – ať se skautskou, tělovýchovnou či vojenskou tematikou. Zkušenosti z hledání a obnovy studánek shromáždil v rukopise Studánky, kniha však nesměla kvůli jeho skautským aktivitám vyjít tiskem.
Bratr Ureš byl příkladem obětavosti, činorodosti a věrnosti skautské myšlence. Dokázal to nejen svými činnostmi pro děti a mládež v Sokole, Junáku a jinde, ale výrazně i svým zaměřením přinášet dobro společnosti. Pracoval a působil vždy bez ohledu na zisk a slávu, své zdraví a čas. Za celé dlouhé období své činnosti, kdy neměl „na růžích ustláno“, se skromně, ale velmi vydatně podílel i na rozvoji pobytu dětí v přírodě. Za jeho příkladné chování a činy mu byl udělen i Zlatý březový lístek.
Zdoj: Wikipedie
