* 15. 5. 1957
Nositel bronzového Březového lístku
Definovat jej lze jednoduše: Skautem jednou – skautem navždy. Skauting má v krvi, je v rodině už třetí skautskou generací, protože jeho děda Josef začínal v roce 1914, jeho rodiče také skautingu obětovali skoro celý život. Je otcem tří dětí a dědečkem pěti vnoučat.
On sám vstoupil do Junáka v roce 1968 v Teplicích v Čechách (3. oddíl) a víme o něm, že ještě v letech 1976, v Ústí nad Labem (7. oddíl), vedl skautskou družinu (v poloilegalitě). Byl na prvním sněmu v roce 1989 a od února 1990 rozbíhal obnovu 7. skautského oddílu Karibu na panelovém sídlišti Nad Lužnicí v Táboře. Během normalizace schovával několik skautských oddílů pod tzv. Mladými obránci vlasti na Litoměřicku, protože pionýři si mysleli, že oddíly řídí armáda a vojáci zase naopak, a tak se dalo přece jenom skautovat, i když s nemalými problémy.
Dalo by se říci, že měl štěstí, protože mnozí i za menší „prohřešky“ byli zavření. Je pravda, že byl pod drobnohledem tehdejší STB /podle záznamů/. Osobně vedl několik družin i oddílů, byl vedoucím fotografických a novinářských kroužků. Stál u zrodu táborské Bambiriády, později osamocené Bambi. Spoluzakládal táborské Informační centrum pro mládež, Medialixu a několik dětských spolků a klubů. Stál u zrodu Sdružení amatérských novinářů, ale i Syndikátu novinářů ČR apod.
Vzhledem k sociálnímu původu, nepohodlnosti rodičů bývalému režimu nikdy nebyl pionýr, ale v roce 1968 zazněla skautská polnice, a tak celá rodina nastoupila službu do obnovené Junácké organizace. Skauting znal od rodičů (byli krajští činovníci). Byl členem oddílu v Teplicích a v Ústí nad Labem, pak rádcem družiny. Právě v těchto letech poprvé od rodičů slyšel o Janu Šimáně – Galénovi. S bratrem roznášeli po městě Nepokořenou. V době normalizace, do nástupu do vojenské služby, jako rover, byl členem poloilegálního skautského oddílu, který pod svá křídla vzal Český svaz turistů.
Vyučil se typografem. Vzhledem k tomu, že nesměl studovat, tak nakonec „podepsal vojnu“, mohl si udělat maturitu a stal se důstojníkem. Během své éry byl ve spojení s bývalými skautskými oddíly, které vzal pod patronát Mladých obránců vlasti (armáda neřešila, mimo vedoucích, a Pionýr se do nich nemíchal, protože je bral jako vojenskou záležitost). Na vojně byl nejdříve ve velitelských funkcích u dělostřelectva, ale většinu času kulturním pracovníkem, pak novinářem. Nakonec dálkově vystudoval FSV UK Praha.
Už 2. prosince 1989 byl na skautském setkání v Praze, také na následném obnovujícím sněmu v květnu 1990. V roce 1990 obnovoval oddíl v Táboře. To si ještě někteří mysleli, že se vše vrátí do starých kolejí a s ním si to pak vyřídí. Od té doby pokračoval ve skautingu a zastával myšlenky Přátelství rozrůzněných a propagátorem Březových lístků. V nové době v hnutí Březových lístků byl právě jeden z prvních, kteří stáli při zrození Galénovy nadace (Jana Šimáněho – Galéna). Několik let stál v čele PONS, dělal tiskového mluvčího nadace, vydával 5Pé a snažil se popularizovat Přátelství rozrůzněných, Březové lístky a Žluté kvítky nejen na Táborsku a v jižních Čechách, ale v celé republice (Československo, Česká a Slovenská republika).
Už od osmdesátých let se snažil mladé lidi a děti motivovat k novinařině k vydávání tzv. malých časopisů (to dělá dodnes), vedl i několik kroužků v Domě dětí a mládeže v Táboře a vychoval několik úspěšných novinářů. Vydal několik metodických publikací Můj malý časopis a byl několikaletým předsedou poroty Soutěže školních novin a časopisů Jihočeského kraje. Na mnohých CVVZ propagoval vydávání této formy komunikace a propagace.
Jeho profesí byla novinařina, typografie, propagační grafika, kreslený humor, reklama, fotografie, a tak stál u mnoha dětských amatérských časopisů, například Kormorán, Kvočlík, Táborák apod. Vydával denní (ručně psané a kreslené) táborové časopisy Provázek, Orlík…
Napsal několik publikací s metodikou pro skauty a tvůrce malých časopisů.
Dodnes se rád účastní akcí ve svém mateřském skautském táborském oddíle – podle možností a času. Účastní se jako lektor CVVZ. Organizoval mnoho let s partou nadšenců Bambi (něco jako Bambiriáda) v Táboře, Sezimově Ústí, Plané nad Lužnicí a v Chýnově. Vedl několik kroužků – novinářský, fotografický, tvorba webových stránek nebo výtvarný v Domě dětí a mládeže Tábor. Byl zakládajícím členem Syndikátu novinářů ČR, několika periodik, Sdružení amatérských novinářů ČR, vlastnil přes dva roky regionální týdeník, jinak byl u zrodu mnoha „malých časopisů“, ale i dětské televize, ICM Tábor, Asociace NNO Jihočeského kraje apod. Za svou celoživotní činnost, přednáškovou činnost a výchovu mladých novinářů mu byl udělen čestný titul Dr. h. c.
První Březový lístek obdržel z rukou Jana Šimáněho – Galéna, stejně tak osmý v roce 2008 v Táboře při organizování Bambiriády. Potom po deseti letech mu Jihočeši udělili husitský, černý a v roce 2022 bronzový Březový lístek.
Byl přes třicet let novinářem, grafikem, typografem, vydavatelem, stále ale skautem, propagátorem Přátelství rozrůzněných a Březového lístku.
V Roudné u Soběslavi, říjen 2022
Dr. Václav Pavlík
