* 1. října 1924 – ✝ 13. 2. 2013
Celý svůj život Jana Šimáně- Galén dokázal, že patří do skupiny lidí s vyhraněnými a neměnícími se zájmy. Již od chlapeckých let se Jenda zaměřil na nezištnou podporu a vedení mikrokolektivů dětí a dospělých. Je otcem myšlenek Přátelství rozrůzněných, hry 5pé, Měst a míst Přátelství, Žlutého kvítku pro nejmenší, regionálních a celostátních výměn zkušeností a neposledně i Březových lístků, jako poděkování od srdce vedoucím pracujících s dětmi a pro děti.
O významu Jana Šimáně pro minulé i dnešní generace kluků a děvčat píše Zbyněk Zavadil /Zpravodaj SPJF, č. 9-10/1993/ mimo jiné toto: „V druhé polovině třicátých let minulého století přivedl Jaroslav Foglar na svět v tehdejším Mladém hlasateli svoje čtenářské kluby. Ty přerostly počtem, ale především mnohotvárným aktivním životem, předběžné prognózy skeptiků i dobu svého vzniku. Nazvěme ten okamžik počátkem Klubovního letopočtu. Členem jednoho z těch dávných hlasatelských klubů byl také jistý Jan Šimáně. Jako mladík a dospělý muž (a přesto věčný kluk, žíznivě toužící poznávat vše nové) se stal také on organizátorem klubovního hnutí. Jedním ze statečných, kteří pomáhali toto hnutí zachovávat i v dobách, kdy samozvaní schvalovatelé našich skutků dělali všechno pro to, aby klubovní civilizace byla zapomenuta. Jan Šimáně-Galén se nespokojil s rolí pouhého napodobovatele. Obohatil klubovní myšlenku řadou nových, originálních prvků, je tvůrcem svérázné koncepce organizování klubů, která je a zřejmě i nadále bude zdravou konkurencí „klasického“ Foglarova způsobu. Najdeme v ní místo pro nejrůznější malá společenství, nejen kluby, ale i oddíly (Junáka, Pionýra, Duhy, TOm a všechny možné další), pro rodiny s dětmi. Ve světě, který se neustále handrkuje, drobí, třídí a kastuje, nabízí Galén krásnou alternativu – Přátelství rozrůzněných“ /konec citace/. K tomu dodává Jožka Chvíla – Červánek: „Zavedl hodnocení klubů i jejich Stovek v pěti sloupcích, kdy nejlepší raketové posádky mohly po dobu jednoho příštího roku používat čestný název Gagarinovská. Hlídky ochrany přírody získávaly titul Kolumbovská a kluby dívek (z prvního sloupce) se směly pyšnit čestným názvem Robinsonův dívčí klub“. A s celým životem v kostce se lze seznámit ze zápisků Jiřího Rikiho Řeháčka: http://www.annojck.cz/osobnosti-2/jan-simane-galen.
Osobnost Jendy také trefně vystihuje Lída Pohanková Kolčava: „Každý z nás, nositelů Březových lístků, máme v sobě kus svého Galéna.“ Je třeba dodat, že stejně mimořádně cenné – pro dnešní i příští generace – je netradiční (a často jediné) oceňování činností s dětmi a mládeží Březovým lístkem, s nímž je Galén neoddělitelně od jeho prvopočátku spjat.
Za použití různých zdrojů sepsal Jiří Řeháček – Riki
