Ivan Makásek – Hiawatha (11)

* 1944

Je nositelem 11. stupně je od roku 2016.

Vystudoval Přírodovědnou fakultu Univerzity Karlovy a až do svého důchodu pracoval profesionálně v oblasti ochrany přírody. Byl poradcem předsedy vlády v oblasti ekologie.

V dětství byl členem Foglarových Hochů od Bobří řeky, v roce 1959 zakládá kmen Dakota (Spojenci) a získává přezdívku Malý Medvěd. Patnáctiletí kluci jsou ovlivněni četbou Karla Maye a E. T. Setona a činnost Dakoty tomu odpovídá: lasování, střelba z luku, znalosti stopování i všeho, co roste v přírodě… Aniž to v té době tušili, pokračovali přímo ve stopách českých woodcrafterů z let poválečných. Malý Medvěd se po roce 1962 stává vůdcem Roverského kmene Dakota, jehož náplň se rozšiřuje o trampování a skauting.

Ivan je u toho – 3. září 1965 v klubovně Tisu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny v Praze – Nuslích je založen 3. oddíl ilegálního skautského střediska Psohlavci NE-SKEN-NON (Velký Mír). Jedenadvacetiletý Ivan přijímá v té době své Lesní jméno. V roce 1967 napsal Hiawatha příručku Kult ohně a započal tak éru ohnivectví, která trvá dodnes. Prvními líhněmi ohnivectví byly Hiawathou vytvořené roverské kmeny Šavani (1967) a Midewin (1969). V té době vydal další příručku Služba, která popisuje, jak vést oddíl jako Neskenon. Pro Neskenonské ohnivce sepsal Hiawatha první Wagamedův wampum (1971). Oddíl (dále kmen) začal v r. 1972 vydávat časopis Wampum Neskenonu, po roce 1989 vydával Hiawatha, souběžně stejnojmenný časopis určený pro skautskou veřejnost. Byl také zakladatelem a šéfredaktorem ochranářského časopisu Nika a stejnojmenné nadace.

Šaman Hiawatha vymyslel desítky obřadů a kmenových rituálů, které jsou dnes ozdobou tradic společenství Midewiwin, ať už to je způsob udílení Orlích per, vigilie, zavedl Indiánské hry, ale hlavně dokázal oprášit dávno zapomenuté tradice. On zavedl roucha, obnovil zapomenutou tradici táboření v týpí a mnohé další. Své nadšení dokázal přenést na ostatní a vše další už bylo jako lavina, kterou nešlo zastavit. Z jeho rozsáhlé publikační činnosti bych chtěl jmenovat zavedení vydávání Neskenonských Almanachů (tzv.Stezek), publikuje o svém oblíbeném sportu knížku Lakros (1999), píše dobrodružný román V Zemi zeleného rákosí (1996), brožurku Otstungo(1997), po roce 2000 pak knihy Poselství Svatojánských proudů, volnou trilogii Kluci z Dakoty, Kluci z Neskenonu, Lidé z Midé a dále o severoamerických indiánech Stále vztyčují totemy Totemy a Indiáni severozápadního pobřeží Pacifiku. Ani v důchodovém věku Hiawatha nezvolňuje a stále se zajímá o dění v Midewiwinu a je stále činný v Radě Šamanů.

Podle poznámek od Tomáše Studenovského – Tuwanakhy a Jerryho sepsal Jiří Řeháček – Riki

Comments are closed.